Strojní průmyslovku Vladimír Menšík předčasně a dobrovolně ukončil v lednu 1948. Mezi tímto datem a vstupem na Janáčkovu akademii múzických umění v září 1949 uplynul rok a půl, během kterého se ocitl (z jeho pohledu) v "přípravném" období. Co dělal první půlrok není tak moc známo, kromě toho, že se horlivě připravoval na přijímací zkoušky na brněnskou konzervatoř. Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) ještě v Brně neexistovala, a tak v létě předstoupil před zkušební komisi brněnské konzervatoře. Už mezi uchazeči se výrazně odlišoval, protože byl o několik let starší než děti, které převážně ukončily měšťanku. V této souvislosti Vladimír Menšík později vzpomínal:

„Vstoupili jsme do sálu a tam seděla komise – to byl výkvět brněnského herectví. V jejím čele Milan Pásek, můj budoucí vynikající profesor. Ale slovo si vzala paní Zdeňka Gräfová, vynikající česká herečka a velice krásná žena … A ta nám řekla. Tam stojí paní profesorka Mrázková … má v ruce tamburinku, na kterou bude bubnovat, a vy podle toho jak bude bubnovat, běhejte kolem sálu … My tam začali skákat, já jsem, bohužel, hned při prvním skoku zjistil, že mám velmi unavenou gumu v trenýrkách … eště jsem to včas zachytil … Paní profesorka Gräfová na mě volala, stejně tak paní profesorka Mrázková: Uvolněte paže, ať vidíme koordinaci pohybu! Já jsem si myslel, to byste viděli koordinaci. Nepustil jsem to, doskákal.“  | Menšíková, Olga: Dary Vladimíra Menšíka, s. 128.

Bylo to teď těžké, tatínek Vladislav, který jen se sebezapřením souhlasil se synovými zkouškami, měl znovu pádný argument. Pokud syn nemá talent, což se prokázalo u neúspěšných zkoušek, je tedy jasné, že musí na svůj sen zapomenout a podívat se po pořádné práci. Tu našel v brněnském podniku s názvem Spojené brněnské slévárny a strojírny, kde 1. října 1948 přijal místo technického kresliče. Menšík ale netrpěl žádnými komplexy, vtipně to později komentoval: „Co je to za komisi, když nepozná takovejhle průraznej talent!" A rozhodl se, že na zkoušky půjde příští rok znovu.

Všichni už víme, že ty byly už úspěšné. Profesorka Zdeňka Gräfová, slavná brněnská divadelní herečka, si Menšíka pamatovala a prý si neodpustila poznámku, že už u nich někdy zkoušky dělal. A podle Menšíka následoval krátký rozhovor:

„Já povídám: Ano, loni. A my jsme vás nevzali, viďte? Já povídám: Milostivá paní, kdybyste mě vzali, tak bych sem nechodil takhle blbnout, nemůžu říct, že by mě to tak bavilo zase moc! Vona povídá: Takže, když vás letos nevezmeme… Já povídám: Budu chodit furt! Mně už to nemá kdo zakázat!“

Menšík prý nikdy neměl jistotu, jestli ho nepřijali s nadějí, že učivo nezvládne a nebude vyhozen. Protože jako jednou vyhozený student z umělecké školy už nemohl pomýšlet na nové přijímací zkoušky. Jestli to bylo skutečně tak, jak nám vypráví, nevíme, v každém případě se mu přijímací zkoušky na JAMU povedly a od září vstoupil do dalšího období svého života. Začne budovat svou divadelní kariéru, od které bude už jen krůček k té filmové...

Informace jsou z nově připravované knižní monografie o Vladimíru Menšíkovi.
Článek je též na blogu iDnes.