Začátkem dubna se začala v barrandovských ateliérech pod režijním vedením Oldřicha Lipského natáčet hudební komedie Hvězda jede na jih.1) Natáčelo se v koprodukci s jugoslávským Lovčenfilm studiem a jednalo se o jeden z celkem osmi projektů, plánovaných do konce roku 1960, založených na spolupráci filmových produkcí ze zemí sovětského bloku.2) Základní myšlenkou bylo vyjádřit přátelské vztahy se spřátelenou Jugoslávií a k tomu pomohl jednoduchý příběh české zpěvačky Soni Klánové, v podání jedné z nejoblíbenějších jugoslávských hereček té doby Gordany Miletić, „jež se shodou okolností ocitne bez prostředků mezi prostými Jihoslovany a je obklopena jejich přátelskou pomocí, kterou oplácí.“3) Natáčelo se v Praze a od května v jugoslávských městech Bělehradu, Splitu, Dubrovníku nebo Rijece, kde byl i Vladimír Menšík, který se sem dostal díky své postavě klarinetisty Vostřáka. Na filmu tehdy spolupracoval výkvět českých herců, mezi nimi i Stella Zázvorková, (v roli rekreantky Pětioké), která později vzpomínala na místní rijecký bar, který, aby se zavděčil, hrál neustále polky v domnění, že Češi bez nich nemohou být.
„Menšík, aby snahu místních muzikantů odměnil, mě, tehdy lehkonohou dívku, vyzval k tanci. Vystřihli jsme vzorovou polku a měli jsme takový úspěch, že mě zakrátko Menšík opustil, aby v kole tančil podle svého dál své vlastní odzemky. Všichni zahraniční hosté v onom baru … byli vážně odvázaní. A my jsme byli zase hrdí, jak krásně propagujeme svou rodnou zem. Ovšem za krátký čas jsme měli po radosti. Zjistili jsme, že hosté se domnívali, že jsme z Afriky…“ | Kopecká, Slávka: Smích a slzy Vladimíra Menšíka, s. 69.
Protože natáčení v exteriérech, natož v cizině, bývalo velkou ranou pro filmový rozpočet, filmaři se rozhodli, že část scén odehrávajících se na luxusní lodi Jadran (kterou Jugoslávci museli doma najmout) bude natočena v Praze. Pro stavěče kulis to byla nevídaná výzva, naposledy se o podobnou stavbu pokoušeli před dvaceti lety v souvislosti s filmovou parodií Pytlákova schovanka. Tehdy se to úplně nepodařilo, loď se nehoupala. Tentokrát byl i tento nedostatek odstraněn a herci museli ještě hodně trénovat, aby zvládli 70 cm výkyv jeviště, které pod nimi rozhoupávalo na obrovské železné kolíbce „osm statných mužů.“4) Premiéra byla plánována na listopad 1958, složitá politická situace spojená s ochladnutím přátelských vztahů mezi Jugoslávií a Sovětským svazem však způsobila, že si na ni divám musel počkat až do května 1964.5)
1) V jugoslávské distribuční síti se film jmenoval Zvijezda putuje na jug. BRETYŠOVÁ, Táňa et al., eds. Český hraný film, díl III., s. 99–100. HOLČÁK, Lumír. Vladimír Menšík a jeho filmy, s. 74–75.
2) SKOPAL, Pavel, ed. Naplánovaná kinematografie, s. 119.
3) BSA, SCE. Film: Hvězda jede na jih. LIPSKÝ, Oldřich: Hvězda jede na jih (synopse), 1958, s. 1.
4) Mořská bouře v ateliéru. In: Mladá fronta. 26. 4. 1958. O natáčení také KRŇOUL, Drago. Natáčí se barevný film „Hvězda jede na jih". In: Práce. 15. 5. 1958.
5) Film byl silně kritizován ministrem školství a kultury Františkem Kahudou na I. festivalu československého filmu v Banské Bystrici v únoru 1959. Byl to ale již jen výsledek politické kampaně proti liberalizaci v československé kultuře, která se objevila již na XI. sjezdu KSČ v červnu 1958. SZCZEPANIK, Petr. Továrna Barrandov, s. 96.
Článek uveřejněn na blogu idnes.cz.