[ Přihlásit se ]
Vladimír Menšík (1929 - 1988). Život, dílo, doba
Stránka na Facebooku
Stránka na Twitteru
RSS feed
iDnes blog
„Když léta usilujete, aby vás diváci aspoň zaznamenali, tak obtíže, které popularita přináší, berete jako daň za to, že se vám poštěstilo.” (Záběr, 1973)
Krátké zprávy:
7.5.22: Rukopis dopsán... Nyní fáze autorské korekce
2.5.22: Knižní monografie, kap. 18. (1988)Připravováno
20.4.22: Knižní monografie, kap. 17. (1983 - 1987)Připravováno
24.1.22: Knižní monografie, kap. 16. (1979 - 1982)Připravováno
9.10.21: Knižní monografie, kap. 15. (1975 - 1978)Připravováno
28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024
28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024 28.6.2024
Přírustky do sbírky fotosek a plakátů (poslední z 28.6.2024)

Naše bláznivá rodina
Film Naše bláznivá rodina (1968), role: tatínek Luděk Solnička

11. června 2023 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík - Naše bláznivá rodinaKdyž v polovině srpna končilo natáčení filmu Kles pro dva, byl Vladimír Menšík už u jiného filmového štábu, kde se věnoval roli tatínka Luďka Solničky v komedii Jana Valáška Naše bláznivá rodina. Tím se vrátil opět k veselohernímu žánru, u kterého už vydržel až do konce roku 1967. Specialista na dětské filmy Jan Valášek již s Vladimírem Menšíkem spolupracoval dvakrát (Zlé pondělí, Když má svátek Dominika), tentokrát na něj myslel do role hlavní, svěřil mu sice opět znovu roli tatínka, ale v mnohém větším rozsahu než tomu bylo dříve. Do jeho filmové rodiny mu dále nadělil manželku Jiřinu Jiráskovou, její matku Jiřinou Šejbalovou, Bohuše Záhorského, velkého babiččina obdivovatele a později i manžela, a jeho dvě filmové dcery, hlavní hrdinky celé komedie, ztřeštěnou dvanáctiletou Janu (Bohumila Houdková) a její starší sestru Zuzu (Jarmila Srbová), která se sice snaží být vždy nad věcí, často se ale nechá svou sestrou a jejími nápady strhnout do té míry, že se stane jejím vděčným komplicem. Nejvíce času před kamerou strávily pochopitelně obě představitelky sester Solničkových, z nichž Bohumila Houdková vede žebříček se svými 46 dny, po nich následují jejich filmoví rodiče (Menšík 37, Jirásková 36 dnů) a pomyslnou pětici zakončuje Jiřina Šejbalová se svými šestadvaceti dny. [Ukázka z knižní monografie]

Komedie podle vlastního námětu
Televizní film Kam slunce nechodí (), role: zahradník Ondřej Andrýsek

24. října 2022 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík se pod režií Ivo Nováka stará v roli zahradníka Ondřeje Andrýska o svou živnost společně s manželkou Julií, Ivou Janžurovou, pro kterou to byla první příležitost zahrát si ve filmu po Menšíkově boku. Jejich všední život změní návštěva bohatého hoteliéra Vika (Ilja Prachař), který projíždí kolem jejich zahradnictví a přitom si všimne množství dětí, které jim na zahradě pomáhají. Při koupi kytice pro svou ženu Elen (Marie Drahokoupilová) se dozví, že to jsou skutečně Ondřejovy děti. Se svou manželkou se jim nedaří zplodit dítě a po vyšetření u doktora Bryži (Josef Kemr) se dozví, že je neplodný. Pojme tedy plán. Při další návštěvě se zahradníkovi se svým trápením svěří a nabídne mu obchod, za slušný finanční obnos přivede jeho paní do jiného stavu a po úspěšném porodu obdrží stejnou částku ještě jednou. Manželka Elen souhlasí a tak zbývá zpracovat ještě Julii, protože Andrýsek s Vikovou nabídkou souhlasí. Ta je samozřejmě zásadně proti, ale až do chvíle, kdy se dozví slíbenou odměnu. Následující scéna se odehrává po Vikově odchodu, když se oba manželé, potom co odehnali zvědavé děti, ukryli do skleníku. [Ukázka z dokončené knihy]

Rukopis knihy hotov

9. května 2022 | David Liška | Knižní monografie

 

Vladimír Menšík - rukopis hotov

Vladimír Menšík (1929 - 1988). Život, dílo, doba
2. fáze: pracovní verze rukopisu hotova
Další fáze: autorské korekce, nabídka rukopisu nakladateli

 

Poslední film Vladimíra Menšíka
Film Dobří holubi se vracejí (1988), role: ministerský úředník Honzíček, pacient

2. května 2022 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Dobří holubi se vracejí (rež. Dušan Klein, 1988)
Dobří holubi se vracejí (rež. Dušan Klein, 1988)

Tragikomický příběh Dobří holubi se vracejí natočil Dušan Klein podle stejnojmenné knihy lékaře a spisovatele Ladislava Pecháčka. Oba se znali již delší dobu, z jejich společné práce vznikla v roce 1982 veleúspěšná komedie Jak svět přichází o básníky (od té doby vznikly ještě čtyři další pokračování). Dušan Klein byl postaven před nelehký úkol, z bohaté knižní předlohy vybrat takové motivy, aby zachoval kvalitu románu a zároveň našel odpovídající filmový tvar. Jeho cílem nebylo vytvořit film inspirující se televizní inscenací Tažní ptáci z roku 1984, chtěl „nahlédnout vážný společenský problém lehkou formou, ale bez nemístného zlehčování“.

Na film bylo nasmlouváno velké množství populárních a vysoce vytížených herců, protože, jak se píše ve výrobní zprávě, herecké obsazení „muselo být vysoce kvalitní a logicky zcela adekvátní vynikající látce jak autora dr. L. Pecháčka co do jeho knížky, tak režiséra D. Kleina co do literárního scénáře“. To sebou neslo jednání s několika divadelními scénami, ať už to bylo Národní divadlo (Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Bořivoj Navrátil), Divadlo na Vinohradech (Zdeněk Řehoř), Na Zábradlí (Pavel Zedníček, Jan Přeučil), Činoherní klub (Petr Čepek, Jiří Hálek, Rudolf Hrušínský ml.) nebo činohra Slovenského národního divadla, kde se urputně bojovalo o uvolnění Milana Kňažka do hlavní role Miloše Lexy

Předseda JZD Michal Janák (ukázka z připravované monografie)
Film Bouřlivé víno (1976), role: předseda družstva Michal Janák

24. ledna 2022 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Film Bouřlivé víno z roku 1976
Film Bouřlivé víno z roku 1976

V květnu 1975 se Vladimír Menšík na měsíc přesunul na Jižní Moravu, aby zde pod režijním vedením Václava Vorlíčka začal ztvárňovat progresivního komunistu, předsedu Jednotného zemědělské družstva Michala Janáka. Režisér Václav Vorlíček tak následoval příkladu svých kolegů, kteří sice nepatřili k čelným oporám angažované socialistické kinematografie, museli však dostatečně prokázat, na které straně barikády stojí. Zatím se mu jako představiteli autora zábavných filmů povinné filmové projekty vyhýbaly, to ale skončilo v roce 1975, kdy společně s Milošem Macourkem museli z příkazu ředitele FSB Miloslava Fábery natočit novou adaptaci románu Svatý Michal spisovatele Jana Kozáka. Byl to nelehký úkol, všichni si ještě pamatovali první neúspěšný pokus z roku 1973, televizní inscenaci režiséra Antonína Dvořáka se Zdeňkem Buchvaldkem v hlavní roli, se kterou nebyla spokojena ani straně naklonění kritici.

Natáčení bylo náročné, dvě třetiny filmu se tvořily v exteriérech, z čehož největší část tvořily ty na Jižní Moravě v okolí Břeclavi (21. května – 22. června 1975), konkrétně v Břeclavi, Velkých Bílovicích, Kobylí, Pouzdřanech, Vrbici, menší část se pak odehrávala v Praze či jeho okolí a tři dny ve Vídni. Sem se Vladimír Menšík podíval 24. - 26. července, celkově pak jako představitel hlavní postavy na filmu strávil 34 dnů, v závěsu za ním byli představitelé emigranta Hrdličky a Kvasničky, Jiří Vala (33 dnů) a Zdeněk Kryzánek (30 dnů).

Zlatá svatba
Film Zlatá svatba (1972), role: Pepa, Žofčin manžel

13. října 2021 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík a "vdova Putifarka" (Miriam Kantorková) ve filmu Zlatá svatba
Vladimír Menšík a "vdova Putifarka" (Miriam Kantorková) ve filmu Jaroslava Macha Zlatá svatba

[Ukázka z připravované knižní monografie]

V září 1971 se na zakázku Československé televize a pod režijním vedením Jaroslava Macha začala natáčet veselohra z vesnického prostředí, jejíž ústředním motivem se staly zmatky kolem zlaté svatby babičky a dědečka Kubzových, Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, na svůj věk velice aktivních manželů. Děda Kubza se během "loučení se svobodou" stačí ztratit, babička Kubzová pak svatbu ruší, ale po humorných peripetiích nakonec samozřejmě oba zjistí, že jeden bez druhého nemůže být.

Během července a srpna bylo jednáno s jednotlivými herci o možném nasazení, z nichž například Ladislav Pešek odmítl pro nával jiné práce nebo Libuše Šafránková a Marta Vančurová (role Olgy), protože shodou okolností nastupovaly po prázdninách na nové divadelní scény a z pochopitelných důvodů musely odříct také. Byly také rozesílány technické scénáře, 14. září se konaly herecké zkoušky a 24. září přijel Vladimír Menšík z Prahy, společně s několika dalšími herci, na místo natáčení do Ostravy. Další dny se natáčelo v okolí a proto bylo již dříve zamluveno ubytování v Krnově a Opavě, v hotelech Slezský domov a Orient. Natáčet začal Vladimír Menšík v ostravské části Heřmanice dne 25. září a za dva dny nato se opět vrátil vlakem do Prahy. Po přesunutí štábu blíž k Praze pak pokračoval ve Všeradicích, kde se v říjnu natáčely scény na dvoře „u Kubzů“ a „šibřinky“ v Řeporyjích. Exteriéry zakončil v listopadu v Liteni, malé vsi na okraji Českého krasu, kde se sešel i s Jiřím Sovákem coby předsedou MNV, který po mnoha peripetiích konečně oficiální završí zlatou svatbu manželů Kubzových.

Alexandr Dumas starší
Seriál Alexandr Dumas starší (1970), role: Alexandr Dumas starší

3. srpna 2021 | David Liška | Film & televize
Seriál Jaroslava Dietla a Jaroslava Dudka z roku 1970 nám představuje geniálního spisovatele a vypravěče Alexandra Dumase od jeho příchodu do Paříže až po jeho skon v roce 1870. Představuje nám ho jako mladíka plného síly a odhodlání udělat velkou kariéru (Dobytí Paříže), potom ho můžeme sledovat jako už velkou a uznávanou osobnost francouzského uměleckého a společenského zivota (Marnotratný otec) až po sklonek života a jeho smrt (Smrt Porthose). V těchto všech polohách můžeme vidět geniálního Vladimíra Menšíka, který je nejen herec, ale svým způsobem zčásti i Dumas sám. Snad nejsilnější moment z celé trilogie je v závěru, kdy starý a unavený Dumas jde zemřít ke svému synu Alexandrovi. Už nemá sílu psát a syn mu na jeho prosbu připraví některé z jeho knih, které jako autor znovu pročítá, aby si tak připomněl příběhy, které již zapomněl.

Vladimír Menšík ve válečném filmu
Film Maratón (1968), role: Jarda Středa

26. července 2021 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík, Radoslav Brzobohatý, film Maratón
Vladimír Menšík a Radoslav Brzobohatý
Pro hlavní role byli osloveni Vladimír Menšík, Jan Pucholt a po dlouhém výběru ženských představitelek Jana Brejchová. Jan Pucholt během ledna roli odmítl (v únoru se jí ujal Jaromír Hanzlík), stejně tak 20. ledna 1967 i Vladimír Menšík, který po dvou dnech vrátil scénář s poukazem na „značné závazky u jiných režisérů“. Režisér Novák ho chtěl ale ve filmu mít za každou cenu, proto se s ním týden nato sešel osobně a snažil se ho ještě jednou přesvědčit. Jeho prosby však ze stejných důvodů zůstaly neoslyšeny. Menšík o nabízenou spolupráci ale stál, proto 30. ledna přijal pozvání do pražského Filmklubu, kde se s tvůrci dohodl, že pokud pro něj zjistí nasazení v plánovaných filmech Klec pro dva a v pokračování Nahé pastýřky (s pracovním názvem Nahá pastýřka II), „podle toho se rozhodne zda vezme roli…“. Společně s Menšíkem se ten den v klubu probírala i možnost účinkování Rudolfa Hrušínského, pro kterého měl režisér připraveného generála Rybalka. Hrušínský váhal, vytížení našeho předního herce bylo nesmírné, ale nebyl to tentokrát čas, který ho tísnil. Důvodem byly velké příjmy, které by se přijetím role toho roku ještě zvětšily a podléhaly by tak vyšší daňové sazbě. Celý článek

Ukázka z připravované knižní monografie.

Úplně jiný film
Film Klec pro dva (1968), role: skladník Čenda

26. června 2021 | David Liška | Film & televize
Klec pro dva
Vladimír Menšík v roli skladníka Čendy ve filmu podle vlastního námětu Klec pro dva (1968)

Jedinečný film Klec pro dva, natáčející se v roce 1967 (premiéra o rok později) podle vyprávění Vladimíra Menšíka. Na námětu se kromě něj podíleli ještě scénárista Jiří Karásek a režisér Jaroslav Mach. Na fotce  je Vladimír Menšík, jako skladník Čenda v tiskařských závodech, právě hledící do otevřeného podzemního výtahu, kterým dopravuje role papíru do výroby. Dívá se na to nebe nad sebou a v jeho obličeji se zračí vše - opuštěnost, ztráta vůle cokoliv ve svém životě změnit, odevzdanost dnům příštím. Až do doby, kdy se na onom výtahu objeví neznámá dívka... Menšík si podle svých slov hrál s námětem už delší dobu a mnohokrát u piva procházel s režisérem Machem. Tomu se příběh líbil a vzniklo toto jedinečné filmové dílo. Ve svém roce to byl úplně jiný film, první z řady, ve kterém Menšík dokázal, že je charakterním hercem, schopným přesvědčivě zahrát jakoukoliv roli. Diváci byli hodně překvapení a nový film přijali, stejně jako filmová kritika. Nutno ještě podotknout, že mu zdatně sekunduje Jaroslav Marvan v roli herce Martina, Čendova podnájemníka, a samozřejmě Consuela Morávková v roli Kristýny.

Pozadí filmu Čintamani & podvodník
Film Čintamani & podvodník (1965), role: opilec

19. dubna 2021 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Šmeral a Vladimír Menšík ve filmu Čintamani a podvodník
Vladimír Šmeral a Vladimír Menšík ve filmu Čintamani a podvodník (www.fdb.cz)
Film Čintamani & podvodník se skládá ze dvou povídek podle námětu Karla Čapka. V první z nich, Čintamani a ptáci, si Vladimír Menšík zahrál opravdu velmi malou, ale roztomilou roli opilce, věčně čekajícího na jistou Mařenu. V druhé povídce Příběhy sňatkového podvodníka se objevila oblíbená dvojce Vlastimil Brodský a Jiří Sovák. Dnešní povídání nebude ani tak o příbězích samotných, jako o pozadí, které natáčení obou povídek provázelo. Režisérem filmu byl Jiří Krejčík, známý svým cholerickým chováním a ne zrovna ohleduplnou spoluprací s pracovníky výrobních štábů i samotnými herci. Při natáčení realizaci "Čintamanů a ptáků" se mu to však nevyplatilo. V listopadu 1963, když se začaly ve Žďáru u Jičína natáčet exteriéry druhé povídky Příběhy sňatkového podvodníka, se nejprve střetl s hercem Jiřím Sovákem (hrajícího sňatkového podvodníka Vincence Plichtu), o kterém bylo známo, že pro ostré slovo také nejde daleko. (Upravená ukázka z připravované knihy) Celý článek

Vladmir Menšík - opět z archivu StB

13. června 2020 | David Liška| Výzkum
Archiv bezpečnostních složek (ilustrační foto) Archiv bezpečnostních složek (ilustrační foto)

S dokumenty StB jsme se už jednou setkali - v článku "Protistátní činnost" Vladimíra MenšíkaParlamentní listy objevily v archivu další zajímavou historickou archiválii, tentokrát o návštěvě Pavla Landovského u Vladimíra Menšíka. Ten jej však nepustil ani přes práh svého bytu... "Landovský se snažil navštívit Menšíka v jeho bytě. Když mu přišel Menšík otevřít, snažil se Landovský s ním hovořit v jeho bytě a získat u něho slyšení, jak je perzekuován současným zřízením..." (převzato z Parlamentní listy).

Celý článek zde.

Ještě jednou k Janu Bujniakovi - řediteli Vyšší průmyslové školy strojní v Brně

11. června 2020 | David Liška| Výzkum
Jan Bujniak - Vyšší průmyslová škola strojní v Brně Budova Vyšší průmyslové školy strojní v Brně

Hned po osvobození sepsal profesorský sbor Vyšší strojnické průmyslovky udání na bývalého ředitele Jana Bujniaka, v němž, mimo jiné, popisují aféru v souvislosti jednoho studenta a jeho vtipu na adresu Adolfa Hitlera.

"Když v březnu 1942 v hodině němčiny profesora Ing. O. Weissera byla konversace o elektrické dráze ve městě, vyprávěl jeden z žáků anekdotu o elektrické dráze, jež zesměšnila Hitlera. Tento případ dal podnět způsobem dosud neobjasněným k suspendování ředitele Duniewicze a profesorů Ing. Josefa Hanáka a Ing. Oldřicha Weissera a k nastolení Ing. Jana Bujniaka jako pověřeného správce a Ing. Josefa Grebnera jako jeho poradce pověstným inspektorem Zárubou. Insp[ektor] Záruba při této „instalaci“ sboru ostře vytýkal jeho protiříšský postoj a to způsobem ve školství neslýchaným. Pak došlo k zatčení všech uvedených tří členů sboru a jejich internování a k zatčení a odvlečení dobrého žáka Miloše Krále, syna legionáře, který pak byl vyloučen ze všech středních škol a 9 měsíců vězněn!"

Vladimír Menšík a Vyšší průmyslová škola strojnická

25. května 2020 | David Liška| Výzkum Vladimír Menšík na blogu idnes
Vladimír Menšík - Budova Vyšší průmyslové školy strojní v Brně
Budova Vyšší průmyslové školy strojní v Brně

V letech 1943-1947 Vladislav Menšík navštěvoval strojnickou průmyslovku v Brně. Za let okupace na ní vládl Jan Bujniak, nejdříve jako správce školy, posléze jako její ředitel. Za svou kolaboraci byl ihned po osvobození popraven. Jak to ve škole za Menšíkovy doby vypadalo? Na chodbách byla instalována německá výzdoba, rozvěšeny obrazy zobrazující německé krajiny či významné osobnosti, svá místa tady měla i různá německá propagační hesla. Pro obrazy českých spisovatelů, skladatelů a obecně známých postav z české historie zde nebylo už místa. Ve vestibulu konala službu stráž složená vždy ze tří žáků, kteří se měli hlásit po způsobu německých ordnerů. Pro samotné žáky existovaly od dubna a poté června 1942 přesně formulované předpisy, jak se chovat na škole i mimo ní, i když toto již stanovil výnos ministerstva školství a národní osvěty v lednu 1941. Školní nařízení se týkalo pravidel zdravení po árijském způsobu. Dle výnosu ministerstva měli studenti zdravit „mlčky, společensky obvyklým způsobem,“ po příchodu učitele do třídy „žáci ihned vstanou a mlčky očekávají další pokyny.“ Hans (Jan) Buiniak, jak si od tohoto roku začal říkat, nařízení změnil v tom smyslu, že pokud vyučující na začátku hodiny pozdraví zdviženou paží, žáci jsou povinni učinit totéž. Na chodbách platila zásada, že student zdraví učitele předepsaným úkonem jako první, při dalším zdravení téhož má dojít na pouhý úklon hlavy. Problémem bylo, že Bujniak toto chování vyžadoval i mimo školní ústav. Potkal-li tedy žák učitele na veřejnosti, bylo jeho povinností pozdravit vztyčenou pravicí, ať o to dotyčný stál nebo ne. Neuposlechnutí těchto nařízení, a to i mimo školu, mělo za následek okamžité vyloučení z ústavu. Za bezvadné naučení pozdravu byli pak odpovědní jednotliví třídní. Nařízení končilo upozorněním, že „vlažné nebo nedůstojné plnění nařízení tohoto oběžníku bude kromě jiných opatření stíháno jako ukončený sabotážní čin.“

Vladimír Menšík vs. Národní divadlo

10. března 2020 | David Liška | Celý článek| Výzkum Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík vs. Národní divadloStále je o čem bádat. Dalším příkladem může být Menšíkovo angažmá v Národním divadle. O tom nám zanechal informace Lubomír Kostelka, podle kterého přijal Menšík nabídku režiséra Miroslava Macháčka k účinkování v nejmenované hře, kde by hrál po boku např. Jaroslava Marvana, Františka Filipovského a dalších známých herců. Když později došlo ke generální zkoušce, Menšíka nikde nebylo. Inspicient divadla byl vyslán k němu domů, kde ho napodruhé úspěšně našel. Rozespalého z nočního tahu. Řekl, že se jen vzpamatuje a hned přijde. S tím inspicient odešel a v divadle si všichni oddechli. Ne na dlouho, Menšík nepřišel (po probuzení si ještě šel na chvíli odpočinout a probudil se až ve tři hodiny odpoledne). Divadlo s ním okamžitě rozvázalo smlouvu. Bylo to tak?

Vladislav Menšík - otec

29. prosince 2019 | David Liška| Výzkum

Vladislav Menšík - otec

Nevím skoro nic o Vladimírově otci Vladislavovi. Narodil se v Řícmanicích, měl za manželku Andělu Kudláčkovou z Ivančic, za mládí byl ve Francii se svými bratry u firmy Renault, později pracoval u firmy Krassl v Brně jako automechanik a v areálu firmy také s rodinou bydlel. To je zhruba vše. V lednu znovu zajedu do archivu v Rajhradě a pokusím se zjistit alespoň něco o jeho školních létech v Řícmanicích. Ale tady byla jenom dvoutřídka. Ale co pak? Je vyučený automechanik? Střední školu podle Menšíka neměl, tak kde se učil před odchodem do Francie?

Naše bláznivá rodina
Film Naše bláznivá rodina (1968), role: tatínek Luděk Solnička

11. června 2023 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík - Naše bláznivá rodinaKdyž v polovině srpna končilo natáčení filmu Kles pro dva, byl Vladimír Menšík už u jiného filmového štábu, kde se věnoval roli tatínka Luďka Solničky v komedii Jana Valáška Naše bláznivá rodina. Tím se vrátil opět k veselohernímu žánru, u kterého už vydržel až do konce roku 1967. Specialista na dětské filmy Jan Valášek již s Vladimírem Menšíkem spolupracoval dvakrát (Zlé pondělí, Když má svátek Dominika), tentokrát na něj myslel do role hlavní, svěřil mu sice opět znovu roli tatínka, ale v mnohém větším rozsahu než tomu bylo dříve. Do jeho filmové rodiny mu dále nadělil manželku Jiřinu Jiráskovou, její matku Jiřinou Šejbalovou, Bohuše Záhorského, velkého babiččina obdivovatele a později i manžela, a jeho dvě filmové dcery, hlavní hrdinky celé komedie, ztřeštěnou dvanáctiletou Janu (Bohumila Houdková) a její starší sestru Zuzu (Jarmila Srbová), která se sice snaží být vždy nad věcí, často se ale nechá svou sestrou a jejími nápady strhnout do té míry, že se stane jejím vděčným komplicem. Nejvíce času před kamerou strávily pochopitelně obě představitelky sester Solničkových, z nichž Bohumila Houdková vede žebříček se svými 46 dny, po nich následují jejich filmoví rodiče (Menšík 37, Jirásková 36 dnů) a pomyslnou pětici zakončuje Jiřina Šejbalová se svými šestadvaceti dny. [Ukázka z knižní monografie]

Komedie podle vlastního námětu
Televizní film Kam slunce nechodí (), role: zahradník Ondřej Andrýsek

24. října 2022 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík se pod režií Ivo Nováka stará v roli zahradníka Ondřeje Andrýska o svou živnost společně s manželkou Julií, Ivou Janžurovou, pro kterou to byla první příležitost zahrát si ve filmu po Menšíkově boku. Jejich všední život změní návštěva bohatého hoteliéra Vika (Ilja Prachař), který projíždí kolem jejich zahradnictví a přitom si všimne množství dětí, které jim na zahradě pomáhají. Při koupi kytice pro svou ženu Elen (Marie Drahokoupilová) se dozví, že to jsou skutečně Ondřejovy děti. Se svou manželkou se jim nedaří zplodit dítě a po vyšetření u doktora Bryži (Josef Kemr) se dozví, že je neplodný. Pojme tedy plán. Při další návštěvě se zahradníkovi se svým trápením svěří a nabídne mu obchod, za slušný finanční obnos přivede jeho paní do jiného stavu a po úspěšném porodu obdrží stejnou částku ještě jednou. Manželka Elen souhlasí a tak zbývá zpracovat ještě Julii, protože Andrýsek s Vikovou nabídkou souhlasí. Ta je samozřejmě zásadně proti, ale až do chvíle, kdy se dozví slíbenou odměnu. Následující scéna se odehrává po Vikově odchodu, když se oba manželé, potom co odehnali zvědavé děti, ukryli do skleníku. [Ukázka z dokončené knihy]

Poslední film Vladimíra Menšíka
Film Dobří holubi se vracejí (1988), role: ministerský úředník Honzíček, pacient

2. května 2022 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Dobří holubi se vracejí (rež. Dušan Klein, 1988)
Dobří holubi se vracejí (rež. Dušan Klein, 1988)

Tragikomický příběh Dobří holubi se vracejí natočil Dušan Klein podle stejnojmenné knihy lékaře a spisovatele Ladislava Pecháčka. Oba se znali již delší dobu, z jejich společné práce vznikla v roce 1982 veleúspěšná komedie Jak svět přichází o básníky (od té doby vznikly ještě čtyři další pokračování). Dušan Klein byl postaven před nelehký úkol, z bohaté knižní předlohy vybrat takové motivy, aby zachoval kvalitu románu a zároveň našel odpovídající filmový tvar. Jeho cílem nebylo vytvořit film inspirující se televizní inscenací Tažní ptáci z roku 1984, chtěl „nahlédnout vážný společenský problém lehkou formou, ale bez nemístného zlehčování“.

Na film bylo nasmlouváno velké množství populárních a vysoce vytížených herců, protože, jak se píše ve výrobní zprávě, herecké obsazení „muselo být vysoce kvalitní a logicky zcela adekvátní vynikající látce jak autora dr. L. Pecháčka co do jeho knížky, tak režiséra D. Kleina co do literárního scénáře“. To sebou neslo jednání s několika divadelními scénami, ať už to bylo Národní divadlo (Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Bořivoj Navrátil), Divadlo na Vinohradech (Zdeněk Řehoř), Na Zábradlí (Pavel Zedníček, Jan Přeučil), Činoherní klub (Petr Čepek, Jiří Hálek, Rudolf Hrušínský ml.) nebo činohra Slovenského národního divadla, kde se urputně bojovalo o uvolnění Milana Kňažka do hlavní role Miloše Lexy

Předseda JZD Michal Janák (ukázka z připravované monografie)
Film Bouřlivé víno (1976), role: předseda družstva Michal Janák

24. ledna 2022 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Film Bouřlivé víno z roku 1976
Film Bouřlivé víno z roku 1976

V květnu 1975 se Vladimír Menšík na měsíc přesunul na Jižní Moravu, aby zde pod režijním vedením Václava Vorlíčka začal ztvárňovat progresivního komunistu, předsedu Jednotného zemědělské družstva Michala Janáka. Režisér Václav Vorlíček tak následoval příkladu svých kolegů, kteří sice nepatřili k čelným oporám angažované socialistické kinematografie, museli však dostatečně prokázat, na které straně barikády stojí. Zatím se mu jako představiteli autora zábavných filmů povinné filmové projekty vyhýbaly, to ale skončilo v roce 1975, kdy společně s Milošem Macourkem museli z příkazu ředitele FSB Miloslava Fábery natočit novou adaptaci románu Svatý Michal spisovatele Jana Kozáka. Byl to nelehký úkol, všichni si ještě pamatovali první neúspěšný pokus z roku 1973, televizní inscenaci režiséra Antonína Dvořáka se Zdeňkem Buchvaldkem v hlavní roli, se kterou nebyla spokojena ani straně naklonění kritici.

Natáčení bylo náročné, dvě třetiny filmu se tvořily v exteriérech, z čehož největší část tvořily ty na Jižní Moravě v okolí Břeclavi (21. května – 22. června 1975), konkrétně v Břeclavi, Velkých Bílovicích, Kobylí, Pouzdřanech, Vrbici, menší část se pak odehrávala v Praze či jeho okolí a tři dny ve Vídni. Sem se Vladimír Menšík podíval 24. - 26. července, celkově pak jako představitel hlavní postavy na filmu strávil 34 dnů, v závěsu za ním byli představitelé emigranta Hrdličky a Kvasničky, Jiří Vala (33 dnů) a Zdeněk Kryzánek (30 dnů).

Zlatá svatba
Film Zlatá svatba (1972), role: Pepa, Žofčin manžel

13. října 2021 | David Liška | Celý článek | Film & televize Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík a "vdova Putifarka" (Miriam Kantorková) ve filmu Zlatá svatba
Vladimír Menšík a "vdova Putifarka" (Miriam Kantorková) ve filmu Jaroslava Macha Zlatá svatba

[Ukázka z připravované knižní monografie]

V září 1971 se na zakázku Československé televize a pod režijním vedením Jaroslava Macha začala natáčet veselohra z vesnického prostředí, jejíž ústředním motivem se staly zmatky kolem zlaté svatby babičky a dědečka Kubzových, Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, na svůj věk velice aktivních manželů. Děda Kubza se během "loučení se svobodou" stačí ztratit, babička Kubzová pak svatbu ruší, ale po humorných peripetiích nakonec samozřejmě oba zjistí, že jeden bez druhého nemůže být.

Během července a srpna bylo jednáno s jednotlivými herci o možném nasazení, z nichž například Ladislav Pešek odmítl pro nával jiné práce nebo Libuše Šafránková a Marta Vančurová (role Olgy), protože shodou okolností nastupovaly po prázdninách na nové divadelní scény a z pochopitelných důvodů musely odříct také. Byly také rozesílány technické scénáře, 14. září se konaly herecké zkoušky a 24. září přijel Vladimír Menšík z Prahy, společně s několika dalšími herci, na místo natáčení do Ostravy. Další dny se natáčelo v okolí a proto bylo již dříve zamluveno ubytování v Krnově a Opavě, v hotelech Slezský domov a Orient. Natáčet začal Vladimír Menšík v ostravské části Heřmanice dne 25. září a za dva dny nato se opět vrátil vlakem do Prahy. Po přesunutí štábu blíž k Praze pak pokračoval ve Všeradicích, kde se v říjnu natáčely scény na dvoře „u Kubzů“ a „šibřinky“ v Řeporyjích. Exteriéry zakončil v listopadu v Liteni, malé vsi na okraji Českého krasu, kde se sešel i s Jiřím Sovákem coby předsedou MNV, který po mnoha peripetiích konečně oficiální završí zlatou svatbu manželů Kubzových.

Nová kniha o Vladimíru Menšíkovi

13. listopadu 2020 | David Liška | Různé

 

Jaroslav Kříženecký - Menšík

Nová kniha
 čerpá informace i z výzkumu na našem webu...
Jen první dojem: kniha se mi na první prolistování líbí, je přehledně členěná
do malých oddílů, informace dávkovány po částech a obsahuje
kvalitní fotografické přílohy.

Recenze

Seriál o Vladimíru Menšíkovi na Českém rozhlasu

13. října 2020 | David Liška | Různé

Malé zamyšlení nad Vladimírem Menšíkem

16. září 2020 | David Liška | Celý článek | Různé Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík
Dlouhou dobu jsem se rozhodoval napsat článek o Vladimíru Menšíkovi a jeho vztahu k dnešní době. O člověku, který nám tady opravdu chybí. Vedle toho, že o něm připravuji kompletní knižní monografii, se chci takto konkrétně zamyslet nad Menšíkem jako člověkem a jeho kouzlem, které je i třicet let po jeho smrti stále živé. Čím to? Tyto krátké řádky lze vzít jako malou přípravu na delší příspěvek.

Postřehy ke knize
Kniha Nejen v hospodách s Vláďou Menšíkem (autor: Lubomír Kostelka), rok vydání: 2013

12. září 2020 | David Liška | Různé

Lubomír Kostelka: Nejen v hospodách s Láďou MenšíkemKniha od Lubomíra Kostelky by si zasloužila určitě větší rozsah než "pouhých" 200 stran, proložených hojně recepty na různá jídla. Ano, kniha je takto koncipována a nelze tedy nic proti tomu namítat. Když se do ní ale čtenář začte víc, může jen litovat, že Kostelka nebyl více sdílnější a nevěnoval životu Vladimíra Menšíka více vzpomínek. Nebo ještě lépe proč nenapsal knihy dvě, kuchařku a svou autibiografii. Ale i tak je to nenahraditelný příspěvek k Menšíkovu životopisu, co Vladimír Menšík ve svých autobiografických vzpomínkách opomíjí nebo přejde pár slovy, to Kostelka rozvádí do podrobností. Zmiňuje například mnohem více ze života na Janáčkově akademii múzických umění (1949 - 1953), např. podrobnosti studentských divadelních představení, "přesnídávkovou" akci, která díky nim na škole probíhala, nebo účast na největší stavbě socialismu v tehdejším Československu, která v roce 1952 probíhala nedaleko od Košic. Lubomír Kostelka zmiňuje také Menšíkův vstup do KSČ a jeho politickou činnost v rámci JAMU. Hodně místa v knize je také věnováno vyprávění různých historek, které spolu Kostelka a Menšík zažili a které od Menšíka vůbec neznáme.

Poznámka na závěr:
Rok před Kostelkovým úmrtím jsem se ho třikrát snažil oslovit, ale bezvýsledně. Dopisy jsem tenkrát směřoval na jeho adresu do středočeské obce Kamberk. Sice na tom zdravotně nebyl nejlépe, přesto v té době poskytl časopisům a televizi několik rozhovorů. Měl jsem tedy naději, že  jako velký Menšíkův přítel do mé knihy přispěje dalšími, dříve nepublikovanými, vzpomínkami. Nevím proč, ale neodpověděl - dopisy na adresu došly, není ale jisté, zda je vůbec četl.

Anotace knihy: https://www.databazeknih.cz/knihy/cesti-herci-a-herecky-nejen-v-hospodach-s-vladou-mensikem-181714

Vladimír Menšík - z neúspěšného strojaře nadějným hercem

3. července 2020 | David Liška | Celý článek | Různé Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík - film Snadný život
Vladimír Menšík jako student Saxon ve filmu Snadný život
Kde se zrodila touha Vladimíra Menšíka stát se hercem? Rodina tyto "počátky" nadneseně směřuje k jeho dětství. Když začal sotva mluvit, ohromoval rodinu a své ivančické a řícmanické sousedy svou "výřečností" a roztomilým projevem. Pokud se ale na otázku rozhodneme odpovědět vážněji, potom se musíme přesunout o několik let dále, do Vladislavova (Vladimírova) dětství na řícmanickém dvoře dědečka Františka (kde se scházela celá ves a odehrávaly se zde i malé "herecké" výstupy či kouzelnické prezentace jednoho ze strýců), nebo do prostředí větších Ivančic. Tady už šlo o velké umění, často a ráda sem zajížděla kočovná společnost společnosti Brožových, kde se při představeních ve vedlejších rolích uplatňovali i místní obyvatelé.

Vladimír Menšík a Janáčkova akademie múzických umění, část 2.

10. července 2017 | David Liška | Celý článek| Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Janáčkova akademie múzických uměníPo neslavném ukončení střední školy strojnické v lednu roku 1948 se Vladimír Menšík na pár měsíců nechal zaměstnat v Brně u Spojených brněnských sléváren a strojíren jako konstruktér. Ale neměl tady zůstat nadlouho. Usiloval o přijetí na tehdy novou vysokou školu, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), která zahájila svou činnost v květnu roku 1948. Divadelní fakulta začínala se čtyřmi obory, a to oborem divadelního herectví, režie, dramaturgie a divadelní vědy.

"V charakteristice tragikomické postavy sedláka Vojtěcha ...
vychází Vladislav Menšík z pudu po majetku
a ze selské lakotnosti, jež neznají
mravních zábran."

Z recenze hry Mordova rokle

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 7.
Pevnost na severu (1954), role: Eda Zvonek

19. května 2017 | David Liška | Celý článek| Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadlo, Vladimír Menšík a Růžena Preisslerová ve hře Pevnost na severu (Divadelní ústav)V našem povídání o Vesnickém divadle se dostáváme k poslední roli Vladimíra Menšíka. V roce 1954 byla uvedena hra Pevnost na severu. Autor Vojtěch Cach ji původně napsal pro Realistické divadlo, kde také v roce 1953 měla premiéru. Pro potřeby Vesnického divadla byla ale v původní verzi nemyslitelná, na jevišti se např. objevuje hornický komparz. Autor však vyslyšel přání vedení divadla a hru přetvořil do minimalističtější podoby.
"Menšík ... hraje Edu Zvonka  jakoby levou rukou..." 
Dobová recenze na roli Edy Zvonka

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 6.

3. května 2017 | David Liška | Celý článek| Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadloV dnešním díle povídání o Vesnickém divadle trochu odlehčíme a seznámíme se s těžkostmi, s jakými se herci na svých štacích museli potýkat. Jaké to bylo lézt na jeviště oknem nebo přes silnici z protějšího domu? Teprve při čtení podobných zkušeností, které byly pravidelně vydávány v závodním časopise Naše práce si uvědomíme, na jaké záslužné a obětavé činnosti se herci a vůbec všichni kolem Vesnického divadla podíleli.
 
"Šatna v lokále. Na jeviště jsme chodili kolem budovy
a po žebříku oknem."
Razová, okres Bruntál, 9.9.1953.

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 5.
Hledač světla (1954), role: Vincent van Gogh

1. května 2017 | David Liška | Celý článek| Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík jako Vincent van Gogh v Hledači světla (Divadelní ústav)Dostáváme se ke hře, která pro Vladimíra Menšíka měla zásadní význam. Význam v jeho další herecké kariéře. Ve hře Hledač světla Menšík ztvárnil hlavní roli nizozemského malíře Vincenta van Gogha, který odjíždí z Haagu aby se dostal do nizozemského městečka Nuenen. Byla to jeho velká role, která se setkala s velkým ohlasem. Nemluvíme pouze o ohlasech samotného obecenstva. Vlídná byla divadelní kritika i E. F. Burian, který na jedno z představení v květnu roku 1954 zavítal. Více v celém článku.

"Hlavní představitel Vladislav Menšík, loňský absolvent JAMU,
je herec, jehož nadání je podloženo cenným pokladem
svědomitosti a vkusu." 
Recenze na roli Vincenta van Gogha.

Vladimír Menšík a Vesnické divadlo, část 4.

27. dubna 2017 | David Liška | Celý článek| Divadlo Vladimír Menšík na blogu idnes

Vesnické divadloVesnické divadlo pořádalo čtyřikrát do roka pravidelné celozávodní konference, na kterých se diskutovalo o všem, co nějakým způsobem mohlo zlepšit divadelní práci a každý, kdo měl co říci, mohl přednést svůj příspěvek. Na 9. konferenci (2. července 1954) vystoupil i Vladimír Menšík.

Rukopis knihy hotov

9. května 2022 | David Liška | Knižní monografie

 

Vladimír Menšík - rukopis hotov

Vladimír Menšík (1929 - 1988). Život, dílo, doba
2. fáze: pracovní verze rukopisu hotova
Další fáze: autorské korekce, nabídka rukopisu nakladateli

 

Vladimír Menšík - těžké začátky v roli manžela

10. února 2021 | David Liška | Celý článek | Knižní monografie Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík a manželka Věra Šimšová
Vladimír Menšík a manželka Věra Šimšová
Dnešní příspěvek vznikl tak nějak z nutnosti. Při psaní knihy o Vladimíru Menšíkovi jsem se dostal do začátku šedesátých let. V této době se událo něco, s čím Vladimír Menšík nepočítal, ale co logicky muselo nastat. Má se za to, že nejpozději v roce 1961 ho opustila manželka Věra Menšíková, rozená Šimšová a s oběma dětmi (Petr - 6 let, Vladimíra - 4 roky) se z Prahy odstěhovala k rodičům do Brna. Zamyslíme-li se nad tímto stavem, jsme na rozpacích, jak Menšíkův vztah k rodině chápat. Pokud vím, o své první rodině se nikjak zvlášť nezmiňoval, o své druhé (manželka Olga Strnadová) to bylo častěji. Menšík bavič, veselý a čestný člověk, ale zodpovědný? Zdá se, že odpovědnosti se musel učit a pokud se jí neučil, přišla s přibývajícími léty a zhoršujícím se zdravotním stavem. Jen uvažuji, Menšíka jsem neznal a nikoho z jeho dosud žijících přátel či rodiny jsem se na to zeptat nemohl. Co se týče jeho osobního života jsem stále odkázán na literaturu.

Slovy Jolany Matějkové, autorky prvního životopisu o Vladimíru Menšíkovi: "Viděno dnešníma očima: Laďa byl zábavný, ale nezodpovědný. O rodinu se moc nestaral."  Otázkou zůstává, zda se Menšík o rodinu více zajímal alespoň v začátcích, kdy se Věra přistěhovala k němu do Prahy. 

Celý článek

Vladimír Menšík v roli Šrámkova Řehoříka

5. prosince 2020 | David Liška | Celý článek | Knižní monografie Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík v roli Řehoříka
Vladimír Menšík v roli Řehoříka
(Fráňa Šrámek: Hagenbek, 1954)
Dokončil jsem další kapitolu obsáhlé monografie o Vladimíru Menšíkovi - o divadle E. F. Buriana (ať se jmenovalo Armádní umělecké divadlo nebo od podzimu 1955 D 34). Měl jsem obavy, že to bude kratší kapitola než ta o Vesnickém divadle, ale nestalo se tak. S Menšíkem jsem prošel roky 1954 - 1958 během nichž odehrál na scéně divadla nespočet rolí v mnoha hrách, ale jen v některých dostal příležitost, aby si ho diváci více všimli. Například polního kuráta Katze v Haškově Švejku, tlučhubu a mluvku ve Šrámkově Hagenbekovi (Řehořík) nebo tureckého císaře/krále v Opeře z pouti. Čtenář bude určitě zaražen, jak mnoho o Menšíkovi a jeho divadelní kariéře neznáme. Píšu kariéře, protože měl opravdu velmi dobře (i podle kritiků) našlápnuto stát se úspěšným divadelním hercem. Během těchto neúplných čtyř sezon ale začal koketovat i s filmem, a to se mu stalo "osudným". E. F. Burian byl znám svým nekompromisním postojem k těm, kteří se mimo divadlo začali věnovat i něčemu jinému. A film? Ten považoval za škvár. Stručně řečeno, neměl rád, když někdo seděl zadkem na více židlích. Menšík chtěl hrát divadlo i film, ale právě toto rovnítko bylo pro Buriana nemyslitelné.

Celý článek

Vladimír či Vladislav?

7. listopadu 2020 | David Liška | Celý článek | Knižní monografie Vladimír Menšík na blogu idnes

Vladimír Menšík - Klec pro dva
S Půlnočním větrem, uvedeným v divadle E. F. Buriana v březnu 1955 se udála ještě další důležitá událost, i když ji možná málokdo zaregistroval. Menšíkův život na sebe poutal spoustu pozornosti, ať to bylo díky jeho bujarému životu nebo humorným historkám, které tak rád vyprávěl. A neměli bychom zapomenout také na vyložené legendy, z nichž jedna se zrodila právě nyní. Nikdo už přesně neřekne, jak a proč se to stalo, ale od března 1955 se z kulturní scény začíná pomalu vytrácet Vladislav Menšík a všechnu slávu na sebe bude postupně strhávat jiné jméno, které později pozná celý národ. Ještě v inscenaci Hagenbek se v seznamu rolí vyskytuje Vladislav Menšík, v Topolově hře už ale čteme jméno Vladimír Menšík. Můžeme se jen dohadovat, proč se to vlastně stalo, sám Vladimír Menšík ke změně svého jména mlčí, ve vlastním vyprávění není o tomto žádná zmínka a v rozhovorech, které poskytl médiím se ho na tuto zajímavost nikdo nezeptal.

Vladimír Menšík a Státní divadlo Brno (1950 - 1953)

31. srpna 2020 | David Liška | Celý článek | Knižní monografie Vladimír Menšík na blogu idnes

Mahenovo divadlo v Brně
Mahenovo divadlo v Brně
Vladislav (Vladimír) Menšík nehrál pouze v rámci studentských představení činoherního oboru Janáčkovy akademie múzických umění v divadle na Výstavišti a později v divadle Marta na Bayerově ulici. Třídní profesor Milan Pásek, jinak také režisér činoherního souboru Státního divadla v Brně, umožňoval svým svěřencům "osahat" si divadelní práci ve všech směrech. A tak se studenti stávali kulisáky, technickými pomocníky nebo herci, kdy jim byly svěřovány různé epizodní role. Podle záznamů v divadelním archivu Národního divadla v Brně a dostupné literatury se Menšík jako herec zúčastnil čtyř divadelních her. --- Toto je další ukázka z připravované knižní monografie o Vladimíru Menšíkovi ---